Jeho současníci by na tuto otázku dokázali odpovědět zcela snadno, protože v té době byl největším, nejslavnějším a nejvýznamnějším hudebním skladatelem.
V současnosti se Joseph Haydn ocitl poněkud ve stínu Wolfganga Amadea Mozarta, pro něhož byl otcovským přítelem, a jednoho ze svých žáků, Ludwiga van Beethovena.
Ovšem jeho
úctyhodné dílo, které zahrnuje více než 1200 skladeb, je skutečně hodné velkého "mistra vídeňské klasiky"… A pro mnohé zůstal Haydn především autorem dnešní německé hymny.
Milovníci hudby na celém světě zaměří v tomto pamětním roce svoji pozornost na život a dílo tohoto ýznamného skladatele, který s
voji hudební kariéru začal ve Vídni jako člen chlapeckého pěveckého sboru. Po svém angažmá u
knížecí rodiny Esterházyů v dnešním Burgenlandu a Maďarsku se vrátil zpátky do Vídně, aby si tu dalších 19 let vychutnával zaslouženou světovou slávu.
Haydn, který to dotáhl od prostého venkovského dítěte až k čestnému doktorátu na Oxfordu, žil na přelomu věků, kdy v Evropě došlo k zásadní proměně stávajících pořádků: ve Francii vypukla revoluce, při níž přišla o hlavu i královna Marie Antoinetta. Angličané se museli smířit s myšlenkou, že jejich kolonie založily Spojené státy americké. Rakousko se modernizovalo, Prusko sílilo. A Napoleon si chtěl podmanit celou Evropu.
Joseph Haydn byl oblíbenou osobností, které si jeho současníci neobyčejně vážili – byl pracovitý, vyznačoval se smyslem pro humor, družností a přímým charakterem. Svým strmým vzestupem ze skrovných poměrů až do nejvyšších společenských kruhů se nenechal ani trochu zkazit. Jako zbožný katolík zůstal vždy také laskavým nadřízeným pro své umělecké kolegy na zámku Esterházy, takže si od nich vysloužil dobrosrdečnou přezdívku "papá Haydn". Kromě hudby se s oblibou věnoval také rybaření a lovu.
Ve Vídni také
31. května 1809 Joseph Haydn umírá. Stalo se tak v dnešním Haydnově domě, kde o něho pečovali řadu let hospodyně a jeho tajemník Johann Elßler, otec slavné tanečnice Fanny Elßlerové.