Od biedermeieru k secesi

Francouzská revoluce 1789 a následné uchvácení moci Napoleonem změní mnohé: Rakousko je vtaženo do napoleonských válek a v letech 1814/15 jako hostitel Vídeňského kongresu spolupůsobí při vytváření nového mocenského uspořádání Evropy. Šoku, který revoluce způsobila evropským panovnickým domům, se v Rakousku postaví císař František I a jeho státní kancléř Metternich omezením občanských svobod a zavedením cenzury. Proto se mešťanstvo uchyluje do soukromí svých čtyř stěn: nastává období biedermeieru. Místem společenského setkávání se stávají salony – je pěstováno umění. Pozornost budí malíři, jako například Georg Waldmüller a Friedrich Gauermann, skladatel Franz Schubert a básníci Adalbert Stifter, Ferdinand Raimund či Franz Grillparzer.

Na konci této epochy číhá opět revoluce: roku 1848 se občané vzbouří, vládu přebírá císař František Josef I. Spolu se svou chotí Alžbětou, legendární "Sisi", až do dnešních dnů stále vytváří obraz rakouského císařství. Své sídelní město Vídeň učiní, díky skvostným stavebním dílům, významnou středoevropskou metropolí a centrem obrovského mnohonárodního státu, který zahrnuje také Maďarsko a severní Itálii a táhne se až hluboko do jihovýchodní Evropy.

Král valčíku Johann Strauss slaví úspěchy po celém světě. Sigmund Freud rozvíjí psychoanalýzu. Okolo roku 1900 vytváří Vídeňská secese jedinečná díla. Malíři Gustav Klimt a Egon Schiele, právě tak jako architekti Otto Wagner a Adolf Loos zanechávají nesmazatelnou stopu svých tvůrčích činů. Procházka po vídeňské okružní třídě Ringstrasse, návštěva v muzeu Sisi, Sigmunda Freuda či v Rakouské galerii Belvedere zprostředkuje obšírné svědectví o této epoše.

Zpět na přehled dějin Rakouska