Vídeňské kavárny - únik z všednodennosti

Vídeňská kavárenská kultura

Vídeň sice nebyla prvním evropským městem, které se mohlo pyšnit kavárnou, zato se zde však vyvinula osobitá kultura pití kávy, jakou nenajdeme v žádném jiném městě. Podle pověsti prý Georg Franz Kolschitzky za své zásluhy při obléhání Vídně Turky obdržel kromě jiného i pytle plné zvláštních tmavých zrn. Již zanedlouho po skončení války se pustil do vaření a přípravy kávy a otevřel si kavárnu. Ovšem na tomto příběhu nejspíš nebude mnoho pravdivého. Neví se ani, kdo jako první přišel s nápadem podávat kávu s mlékem a cukrem.
Jisté je pouze to, že okolo roku 1700 si Armén Diodato otevřel ve Vídni kavárenský podnik, který se již v mnohém podobal dnešním kavárnám. Ke kávě se podávala sklenice vody, stál zde biliárový stůl, hosté si mohli zahrát karty a ke čtení se nabízel velký výběr domácích i zahraničních novin.

Z dob, kdy Evropa procházela ranou industrializací, pochází také luxus vychutnávat si celé hodiny jediný šálek kávy. Obývací pokoje byly tehdy vskutku vzácným statkem a někteří dělníci se dokonce museli dělit o jedinou postel. Když tedy zrovna nepracovali nebo nespali, trávili raději čas v kavárnách. Další mezeru v celé šíři kavárenské kultury zaplnil Martin Diegand, který roku 1788 založil první koncertní kavárnu. Návštěva koncertů se u jeho současníků těšila velké oblibě, a proto se také jeho kavárna plnila nadšenými návštěvníky. Nikoho tedy zvlášť nepřekvapí, že také Mozart uváděl svá díla v kavárně a že v kavárnách koncertoval i Beethoven, Johann Strauß starší a Johann Lanner.

Kavárenská literatura
Koncem 19. století a počátkem 20. století se jako další součást této osobité kultury začala rozvíjet kavárenská literatura, která ještě dnes ovlivňuje mnohé spisovatele a podněcuje je k navázání na díla jejich předchůdců. Kavárna je i dnes oblíbeným místem k setkávání a v tomto směru se vývoj zdaleka nezastavil v předminulém století. Připojení na internet, diskžokejové a lehká hudba k poslechu se spolu s jedinečnou atmosférou postarají o příjemný únik z hektické všednodennosti. Nadýchaná bábovka, sladké rohlíčky, buchty a koblihy s výtečnou náplní nebo voňavý jablkový, tvarohový či smetanový závin příjemně osladí čas strávený v kavárně. Mnohé kavárny nabízejí také vlastní dortové speciality a jistě se vyplatí některé z nich ochutnat, ať už to bude Sachrův dort nebo dort z kavárny Sperl.

K návštěvě kavárny je potřeba pouze jediné - mít přemíru času. Kdo si nerezervuje dostatek volného času, tomu se může stát, že si od vrchního jako je pan Robert vyslechne pěkné kázání. „Hosté, kteří už jsou pryč dřív, než vůbec přišli, se množí jako kobylky! Chtějí mít svou hovězí špičku snědenou ještě předtím, než si ji vůbec objednají! Ne, ne - takhle by to nešlo! To není život, to je honba."

Kávové variace
Návštěvník kavárny by se neměl nechat zmást velkým počtem různých kávových specialit. Většinou se rozdíly mezi jednotlivými druhy kávy týkají množství přidané šlehačky či mléka, množství vody nebo obojího. Podle množství šlehačky nebo mléka, které se do kávy přidává, se rozlišuje černá káva (Schwarzer), hnědá káva (Brauner), zlatá káva (Goldener) a bílá káva (Milchkaffee). Z dvojnásobného množství vody se připravuje nastavená káva (Verlängerter), „Melange" označuje kávu s horkým mlékem. Pokud je šálek s hořkým nápojem korunovaný kopečkem šlehačky, jedná se jistě o kapucína (Kapuziner), františkána (Franziskaner) nebo vídeňskou kávu (Einspänner), které se mezi sebou liší objemem.
Tato inspirující směs kávových variací, která vytváří neopakovatelnou atmosféru vídeňských kaváren, dodnes úspěšně vzdoruje řetězcům „rychlých kaváren" a zásluhu na tom má vznešenost zdejších kavárenských salonů, svéráznost jejich číšníků a docela určitě i rakouská věrnost konzervativním tradicím.