Navigace Obsah Aktivity v Rakousku

Alpské tradice

Kdo se snad domnívá, že rakouské hory jsou uzavřeným světem, ten se hluboce mýlí. Odnepaměti totiž navazovali jejich obyvatelé kontakt a vzájemné vztahy s jinými oblastmi a kulturami.

Horská bouda Berliner Hütte v údolí Zillertal, Tyrolsko © Österreich Werbung/Peter Burgstaller
Horská bouda Berliner Hütte v údolí Zillertal, Tyrolsko © Österreich Werbung/Peter Burgstaller
Vysokohorská alpská silnice na Großglockner, pohled z Edelweißspitze  © Großglockner Hochalpenstraße
Vysokohorská alpská silnice na Großglockner, pohled z Edelweißspitze © Großglockner Hochalpenstraße
Krimmelské vodopády, Salcbursko © OeAV Sektion Warnsdorf/Krimml
Krimmelské vodopády, Salcbursko © OeAV Sektion Warnsdorf/Krimml

Již pradávní osadníci v západorakouských vysokohorských oblastech dávali přednost životu na výše položených, nesnadno přístupných náhorních plošinách, které se jim zdály příhodnější než tehdy často bažinatá, neschůdná a nehostinná údolí. Zdánlivě nepřekročitelné hranice hor byly proto překonávány již od pradávna a přes hory se přesunovali lidé, již se zabývali obchodem sahajícím až po Středomoří. Nejlepším důkazem této skutečnosti je ledový muž „Ötzi“, objevený roku 1991 v ledovci ve výšce  3200 metrů v Ötztalských Alpách, který již před 5300 lety provozoval směnný obchod s oblastí okolo Gardského jezera.

Alpské tradice
Tak jako se „Ötzi“ na své cestě přesunoval mnoha rozmanitými údolími a vegetačními stupni, zachovala se až do dnešních dnů v alpské životní kultuře řada tradic, souvisejících s pohybem z místa na místo. Jsou úzce spjaty s chovem skotu, který byl od počátku jednou z hlavních hospodářských činností obyvatel hor. Také proto jsou vyhánění skotu na letní pastviny a jeho shánění zpět do údolí jednou z nejživějších tradic, které se v alpských oblastech Rakouska udržely. V raném létě, v období kolem svatodušních svátků, vyhánějí pastýři a salašníci skot na horské pastviny, zpravidla v polovině září vede zase jeho cesta zpět do údolí. Hlavně shánění skotu je doprovázeno slavnostním ceremoniálem. Pokud léto proběhlo bez větších nehod, jsou stáda na cestu zvláště vyšňořena a krávy mají na hlavě ozdoby z „alpských růží“ (rododendronů) či větviček kosodřeviny a květů pupavy a klejichy.

Po stopách soumarů
Mnohé skupiny obyvatel Alp se původně živily jako zemědělci a soumaři. Soumaři byli vlastně jakási první „spedice“ v Alpách. Po staletí převáželi na hřbetech koní – jako tažná zvířata byli často používání haflingové – přes nesnadno překonatelné alpské průsmyky sůl, víno, pálenku, ale také zlato a stříbro. Na soumarských horských stezkách je možno si tuto alpskou tradici přiblížit během pěšího putování: například ve Vysokých Taurách, které představovaly sice nejkratší, ale také nejnamáhavější spojnici směrem na jih. Jednu z nejpozoruhodnějších soumarských stezek najdeme v salcburském kraji Pinzgau a vede kolem Krimmelských vodopádů, které jsou nejvyššími v Evropě. Jakmile zůstane turistům za zády tento svět hučící, ze srázu se řítící ledovcové vody, prochází překrásným horským údolím s rozsáhlými pastvinami k chatě Krimmler Tauernhaus, staré přes 600 let, která dříve představovala důležitý opěrný bod pro soumary. V původním stavu dochovaná hostinská místnost je dnes památkově chráněna.

Památkové ochraně se těší i celá horská chata, konkrétně Berlínská chata (Berliner Hütte) v Zillertalských Alpách – a sice jako první v Tyrolsku. Byla otevřena v roce 1879 a jejími patrony byli již od samého počátku členové berlínské sekce Alpského svazu. Interiér chaty je skvostnou ukázkou úrovně zillertalských řemeslníků. Na přelomu století byla chata, ležící na staré soumarské stezce, opěrným bodem nejen pro alpinisty, ale také pro zcela nové pokolení soumarů. A tak byla postupně vybavena poštovním úřadem, obuvnickou dílnou i temnou komorou pro fotografy. Dnes je chata Berliner Hütte dosažitelná pro turisty po tříhodinové túře z Jenbachu a díky své poloze ve výšce 2044 metrů nad mořem je ideální základnou pro horské túry i místem s dokonalým rozhledem na působivé třítisícovky.
Více o alpských horských chatách naleznete zde.

Zřejmě nejstarší soumarskou stezku v Alpách lze mimochodem dnes zcela pohodlně zdolat autem: jde o Großglocknerskou vysokohorskou silnici (Großglockner-Hochalpenstraße). Když se počátkem 30. let minulého století začala tato impozantní alpská silnice zdolávající průsmyky stavět, učinil její projektant Franz Wallack podivuhodný objev. Zjistil totiž, že tudy cesta už kdysi vedla. Důkaz se našel na nejvyšším bodu silnice, kterým je Hochtor ve výšce 2504 metrů nad mořem: byla zde nalezena bronzová soška s oděvem ze lví kožešiny. Při stavbě silnice se tak podařilo objevit prastarou keltskou obchodní stezku přes Taury, představující nejkratší spojení mezi dnešním Salcburkem, tehdy keltsko-římskou osadou Juvavum, a Aquileiou u Jaderského moře. Dnes je možné od května do října ztéci taurský hřeben podél nejvyšší rakouské hory autem, na motocyklu nebo – pro sportovní nadšence – i na kole. Až si uděláte zastávku na Hochtoru, vzpomeňte si na to, že zde již před 3000 lety putovalo železo, sůl, cín, dřevo, len, vlna a boty do Středomoří.