Život a dílo Gustava Klimta

Gustav Klimt se narodil 14. července 1862 na vídeňském předměstí Baumgarten. Život rodiny se sedmi dětmi byl i přes nepříznivou ekonomickou situaci harmonický, sourozence spojovala i v pozdějších letech pevná pouta. Nadanému Gustavovi umožnili rodiče za velkých obětí navštěvovat uměleckoprůmyslovou školu, pozdější Vysokou školu užitého umění. Záhy se ocitl v nepřehlédnutelné skupině výtvarných umělců, která se podílela na umělecké výzdobě nových budov na okružní ulici Ringstraße.

Společně se svým bratrem Ernstem a Franzem Matschem založil „uměleckou kompanii“, která se celých deset let podílela na výzdobě paláců, vil, divadel a muzeí ve Vídni i v celé monarchii. Do této rané tvůrčí fáze spadá mimo jiné výzdoba schodišť v divadle Burgtheater a v Uměleckohistorickém muzeu.

Gustav Klimt však už dávno přerostl rámec dekorativního umění ve stylu historismu. Na přelomu století hledalo umění ve Vídni nové cesty a také Klimt začal pod vlivem symbolismu usilovat o vlastní umělecké tvarosloví, které by mu umožnilo zachytit krajiny duše charakterizované temnými pocity a snovými obrazy plnými beznaděje.
V roce 1897 se Klimt postavil do čela takzvaných secesionistů, kteří chtěli obnovit umění a otevřít se impulsům světové umělecké moderny. Výstavní síní nového hnutí se stala budova Secese na vídeňském náměstí Karlsplatz, kde se konala řada průkopnických výstav doprovázených četnými skandály.
Uměleckým vrcholem těchto let se stala XIV. výstava vídeňské secese v roce 1902, uspořádaná k poctě Ludwiga van Beethovena. Tato výstava uskutečnila představu o jednotném uměleckém díle (Gesamtkunstwerk), k níž sám Klimt přispěl svým souborem monumentálních obrazů nazvaným Beethovenův vlys, který mohou návštěvníci dnes znovu obdivovat na místě vzniku v budově Secese.

O řadu let později vytvořil Klimt v těsné spolupráci s Josefem Hoffmannem, spoluzakladatelem uměleckořemeslných dílen Wiener Werkstätte, výzdobu pro bruselský palác Stoclet, která se stala nejslavnějším jednotným uměleckým dílem epochy secese.

Převládáním ornamentiky a bohatým používáním zlata, což jsou rysy typické pro Beethovenův vlys, začíná v tvorbě Gustava Klimta „zlaté období“, které vrcholí roku 1908 obrazem Polibek.

Symbolika a překypující dekorativnost tohoto období je oslavou smyslové slasti. Zároveň však jeho díla z této doby zachycují i temnou stránku lidské existence, hrozbu smrti a rozpadu. Dekorativně expresionistický styl „zlatého období“ vystřídal v pozdním díle přechod k barvě.

Gustav Klimt byl malířem nastupujícího měšťanstva, jehož ženské představitelky portrétoval ve všech svých tvůrčích obdobích. Portrét Adely Blochové-Bauerové I se stal jedním z nejdražších obrazů na světě.

Vedle portrétů se Klimt věnoval po celý život také kresbě. Proti 250 Klimtovým obrazům tu stojí  3000 kreseb, což samo o sobě svědčí o důležitosti tohoto uměleckého žánru v Klimtově tvorbě.

Hlavní Klimtova díla vlastní Rakouská galerie v Horním Belvederu a Leopoldovo muzeum. V budově Secese rovněž ve Vídni mohou návštěvníci vidět obrazy z cyklu Beethovenův vlys na místě, kde byl poprvé představen veřejnosti. Vídeňské muzeum vlastní největší kolekci Klimtových kreseb ze všech tvůrčích období. Další rozsáhlá sbírka Klimtových děl se nachází v majetku vídeňské Albertiny.

Gustav Klimt zemřel po třiceti letech intenzivní práce, triumfů i projevů nepřátelství na následky záchvatu mrtvice 6. února 1918. Jeho hrob se nachází na hřbitově ve Vídni - Hietzingu. Přestože se dočkal poct od císařského dvora, šlechta ho ignorovala. Měl však četné židovské mecenáše, kteří byli otevřeni novým tendencím v umění. Klimtův život spadá do období, které Hermann Broch nazval „radostná apokalypsa“. Rok jeho smrti 1918 tvoří zlom, kdy zemřela také celá řada jeho kongeniálních současníků jako Otto Wagner, Kolo Moser a Egon Schiele. Zároveň je to rok rozpadu Rakousko-uherské monarchie, kdy éra fin de siècle končí v ekonomické i duchovní nejistotě.