89letá horolezkyně

Maria si vezme helmu a nasadí si světle modrý horolezecký postroj. Hbitými a zkušenými pohyby rukou utáhne postroj a zapne karabiny. Za ní se tyčí Zwerchwand, strmá skalní stěna s několika lezeckými cestami, na které by si měli troufnout jen zkušení lezci. Maria vzhlédne a široce se usměje. "Když vidím strmou stěnu, srdce se mi rozbuší," říká.

Proč Maria stále leze? „Za druhé: kvůli samotnému lezení," říká. „A za třetí: kvůli společnosti. Koneckonců mám vždycky horského průvodce. Co lepšího se mi může stát?" Christoph, který by mohl být Mariiným vnukem, se v posledních letech stal něčím víc než jen horským průvodcem; oba jsou přátelé. Kamarádi, kteří spolu tráví týdenní horolezeckou dovolenou ve Francii, Chorvatsku a Španělsku. „Dokáže se znovu a znovu přizpůsobovat situaci," říká Christoph o své parťačce na cestách. „V jejím věku se může stát, že ji něco začne štípat a něco ji bolí, ale vždycky dokáže najít řešení. To je působivé."

To, čeho Maria dosáhla ve svých více než 80 letech, je také obdivuhodné. „V posledních letech jsem si říkala: 'Chci mít co nejvíc lezeckých dnů'. A tehdy jsem dala dohromady 250. Za rok," říká. 150 - 200 lezeckých dní - což je pro mnohé vysoký cíl - je pro ni normální rok, i když je jí téměř 90 let. V mládí byla Maria národní šampionkou v lyžování a drezúře. Spolu s manželem Robertem, známým horolezcem, zdolala také některé z nejobtížnějších horolezeckých cest v Alpách. Tehdy, v 60. a 70. letech, byly horolezectví a lezení stále jednoznačně doménou mužů, a tak byla Maria první ženou na mnoha z těchto cest. Hory pro ni však nebyly vždy jen zdrojem radosti: v roce 2008 zahynul její manžel při horolezecké nehodě na Dachsteinu a její syn se ve věku 17 let zabil při paraglidingu.