Síla spočívá v tichu - dovolená v klášteře Pernegg

Dobrá hodina jízdy autem z Vídně až na samý sever Rakouska - a najednou je všechno jinak.

Jako kdyby strážce času velkou pákou zastavil hodiny, které nás každý den upomínají na nejrůznější povinnosti od vstávání až po uléhání do postele. Ano, v klášteře Pernegg se zastavil čas. Marina, 45 let, zaneprázdněná PR manažerka z Vídně - dítě, práce, jednoduše plný program - na toto poklidné místo přijíždí jednou ročně. "Několik dní nejsem za nic zodpovědná, to je pro mě nejlepší pocit", vysvětluje Marina svou motivaci, proč zde pravidelně hledá útočiště a klid.

Ve skutečnosti se v klášteře Pernegg soustředí na půst. Avšak abstinence od rušného života během jednoho týdne v klidu je pro tuto Vídeňanku zrovna tak léčivá. Pobyt v tomto velmi klidném koutu oblasti Waldviertel je pro nejednoho workaholika asi menší kulturní šok:

Dalo by se říci, že zvolníte ze 100% na nulu. Z rušného města do poklidné přírody. Celý Waldviertel je tajemně krásná oblast, ale na tomto místě nám ukazuje svou nejromantičtější podobu. Hustý les s mechovým porostem nedaleko kláštera vypadá, jako by se z něj každou chvíli měli vynořit rytíři cválající na koních. Balvany o velikosti člověka leží rozprostřené na lesní půdě jako kamenné kuličky, které sem při hře pohodili nepozorní obři. Ve skutečnosti jsou to žulové kameny, které tu během doby ledové zanechal ledovec. V odlehlých částech Waldviertelu leží už celé tisíce let.

Také Ana, 42 let, z Vídně, se do kláštera Pernegg opakovaně vrací. Týden v poklidu někdy zažívá jako host a jindy jako trenérka psaní. Její nabídka se nazývá "Psaní a půst". Proč právě zde?

„Být obklopená přírodou je pro mě důležité", městské prostředí pro Anu nepřipadá v úvahu. A proč se stáhnout do ústraní na celý týden? "Hodně cestuji, ale ještě nikdy jsem neměla pocit, že mám pro sebe tolik času, jako během tohoto poklidného týdne v Perneggu".

Svou první návštěvu Ana popisuje pomocí malé scény ve svém pokoji: "Ležela jsem na posteli a dívala se z okna na oblaka, která plynula po obloze. Pocit, že nic nemusím, byl nádherný." Jak se člověk po týdnu stráveném v klášteře cítí? "Šťastnější, lehčí, přítomnější, většina lidí je velmi optimistická a plná dobrých předsevzetí", shrnuje své zkušenosti Ana. "Pokaždé můžete něco změnit ve svém každodenním životě - jednoduše se začnete lépe vnímat. Mám pocit, že zde lidé dospějí k mnoha důležitým životním rozhodnutím."

Klášter v Perneggu byl založen téměř před tisíci lety. Funguje revitalizace lépe ve starobylém historickém a spirituálním prostředí? V tomto případě se snad můžeme spolehnout na moudrost našich předků. Konec konců byly kláštery vždy stavěny na speciálních energetických místech. Dávno předtím, než se ze "zpomalení" stal protiklad naší stresující, hlasité a příliš zrychlené společnosti, už na tomto místě věděli, jak k věcem přistupovat pomaleji.

Jak ale můžeme udržet zpomalený životní styl po skončení dovolené? Jak se máme o sebe lépe starat? "Cestou je vědomé bytí", o tom je Florentina Rebernig přesvědčená. To, co v krátkosti zní jako klišé, nám Rebernig přesvědčivě vysvětlí: "Vědomé bytí znamená, že se nenecháme ovládat pouze vnějšími vlivy. Nemáme vždy reagovat, ale věnovat pozornost tomu, co nám říká naše nitro."

„A právě proto je ticho tak důležité. Pozorujte a naslouchejte svému nitru." Zní to pochopitelně, možná nejen pro spirituálně založené lidi se vztahem k realitě. Jak po týdenním půstu a odpočinku v klášteře Pernegg odcházíte domů? Odpověď Florentiny Rebernig je pečlivě promyšlená, každé slovo sedí: "Uvolnění, nadšení - ve smyslu motivovaní, silnější." A kdo by z uvedených vlastností nepotřeboval o trochu více?