Prohlídky hradů a zámků pro děti
Dobrodružství plné historie a fantazie

Pokud jste si dosud mysleli, že název Burgenland pramení v nespočtu zdejších hradů, kterým se německy říká „Burgen“, pak jste se mýlili. Název Burgenlandu ve skutečnosti vychází ze tří starých uherských správních jednotek z období Rakouska-Uherska, a to Wieselburg, Ödenburg a Eisenburg. Původní souhrnné označení „Dreiburgenland“, které se používalo pro tato tři území, se pod taktovkou tehdejšího prezidenta Karla Rennera roku 1921 změnilo v současný název „Burgenland“. Zároveň se území stalo rovnoprávnou spolkovou zemí.

Ačkoliv není znám přesný počet, často se uvádí, že zde najdete přibližně 100 až 120 různých hradů a zámků. Tyto historické památky mají rozmanitou podobu – od dobře zachovalých pevností až po romantické zříceniny. Skrývají širokou škálu architektonických stylů a historických období. Mezi nejznámější příklady patří hrady Forchtenstein, Bernstein, Friedensburg Schlaining, Güssing a Lockenhaus, které hrají důležitou roli v regionální historii Burgenlandu.

Giletus, dobrosrdečný kníže, odešel do války. Jeho žena Rosalia vládla během jeho nepřítomnosti opravdu krutě. Vězně nechala bez váhání uvrhnout do černé věže a nechala je vyhladovět k smrti. Když se kníže vrátil domů, dozvěděl se o temné vládě své ženy. Na velké hostině Giletus vyprávěl, že se setkal se zlou ženou, a vyjmenoval všechna zvěrstva, která jeho žena spáchala. Poté se přítomných zeptal, jaký trest si tato osoba zaslouží. Všichni souhlasili s trestem smrti. Dokonce i Rosalia. Poté Giletus zvolal: „Sami jste vynesli rozsudek!“. Rosalia byla zavřena do černé věže, dokud po osmi dnech „neutichla“. Její duch prý strašil ve městě až do doby, kdy byla postavena Rosaliina kaple.

Odpověď na tuto otázku zůstává záhadou, ale nově objevené indicie poukazují na to, že historická katastrální mapa z opatství Zwettl ukazuje vesnici severně od města s názvem „Walthers“. Kousek od ní pak leží i velká louka nazývaná „Vogelweide“.

O původu tohoto autora se spekuluje již po staletí. Zatímco starší teorie upřednostňovaly Jižní Tyrolsko nebo Rakouské vévodství, novější výzkumy se přiklánějí k regionu Waldviertel. Básník působil na vídeňském dvoře rodu Babenberků, kde našel uplatnění přibližně v letech 1195 až 1198. Předpokládá se také, že jeho otec mohl založit osadu „Walther“ a umožnil svému synovi vzdělání v opatství Zwettl.

Jednoznačné důkazy zatím chybějí, ale teze s regionem Waldviertel nabývá na pravděpodobnosti – a je tak velmi možné, že tento „středověký slavík“ skutečně pocházel z Dolního Rakouska.

Autorova vizitka

• Jméno: Walther von der Vogelweide

• Rok narození a úmrtí: 1170 až 1230

• Profese: lyrik a minnesängr

• Dílo: 90 písní, 150 básnických veršů

• Známé písně: Herzeliebez vrouwelin, Ich hân mîn lêhen, Under de linden

Jedna legenda, dva pohledy:

Salzburger Stierwascher

Kolem roku 1525 byl Salcburk během selských povstání obléhán vzbouřenci. Městské hradby však byly nedobytnou překážkou a sedláci se rozhodli město obklíčit. Mezi měšťany byl nařízen přísný půst. Když zůstal jen jeden poslední býk, vymysleli místní obyvatelé lest. Přivedli býka k hradbám, aby nepřítelům na oko ukázali, že se jim i tak daří dobře. Během několika následujících dní býka natřeli na bílo, černě a strakatě. Povstalci nakonec rezignovali a stáhli se, protože se jim zásoby města zdály nevyčerpatelné.

Halleiner Stierwascher

Obyvatelé městečka Hallein, známého těžbou soli, prý chtěli usvědčit obyvatele Salcburku z jejich povýšenosti. Chytří občané tak přivázali černého býka na dřevěnou loďku a poslali ho po řece Salzach. Salcburčané byli ohromeni a dostali zvíře na břeh. Protože ale znali jen skvrnitý dobytek, mysleli si, že je černý býk natřený, a vydrhli ho. I po intenzivním umytí museli uznat, že je to vlastně jeho přirozená barva. Celý svět se pak smál hlouposti obyvatel Salcburku, knížecího arcibiskupského města.