Hrad Ambras
První muzeum na světě
Hrad Ambras: pohádkový hrad
Obrázek jako z pohádky: zámek Ambras se tyčí na kopci nad Innsbruckem a obklopuje ho rozsáhlý park. Tento renesanční zámek je živým místem, které návštěvníky inspiruje svou bohatou historií a jedinečným spojením umění, dějin a životního stylu.
Hrad Ambras byl významným sídlem už ve středověku. Skutečný lesk mu však propůjčil až arcivévoda Ferdinand II. v roce 1564, kdy původní středověkou pevnost přetvořil ve své velkolepé sídlo. Pro slavné ambraské umělecké sbírky nechal vybudovat Dolní zámek (Unterschloss) – považovaný za vůbec první muzeum na světě.
Objevy z jiné doby
Za Ferdinandových časů sloužil Vysoký zámek (Hochschloss) jako obytné sídlo. Dnes v jeho prostorách sídlí Habsburská portrétní galerie – skutečný highlight s mistrovskými díly Velázqueze, van Dycka a Rubense. Renesanční atmosféru také oživují Komnata umění a kuriozit nebo Zbrojnice. Španělský sál, jeden z nejkrásnějších hodovních sálů, se v létě proměňuje v působivé koncertní jeviště. A v zámeckých zahradách, mezi starými stromy a skrytými zákoutími, zvou k odpočinku Rajská a Léčivá zahrada.
Inspirativní žena Filipína Welserová
Filipína Welserová, tajná manželka arcivévody Ferdinanda, byla mnohem víc než jen „zámecká paní“. Žila pro své vášně – léčivé rostliny, bylinkové zahrádky a kuchařské umění. Její slavná „Kuchařka Filipíny Welserové“, nejstarší známý kuchařský rukopis ženy v německy mluvícím světě, i dochované původní „Filipíniny lázně“ dodnes mlčky svědčí o jejím vztahu ke zdraví a pohodě. Zároveň byla mecenáškou, která se věnovala pomoci druhým – její životní postoj je dodnes patrný v každém koutě zámku Ambras.
Ať už v historických místnostech nebo pod širým nebem, zámek Ambras je místem, kde se vyprávějí velké i malé příběhy. Zde se setkává kosmopolitnost s tradicí, inovace s historií - a dodávají každé návštěvě nádech kouzla.
Milovníci hudby si mohou vychutnat originální zvuky nástrojů, které byly často vyráběny ještě tradičními metodami na Festivalu staré hudby v působivém prostředí Španělského sálu.
Hrad Ambras z různých pohledů
Hrad a jeho poklady
Dar z lásky
Arcivévoda Ferdinand II. se jako druhorozený syn císaře měl původně oženit s jinou nevěstou. Přesto se však v roce 1557 tajně oženil se svou velkou láskou, Filipínou Welserovou, dcerou obchodníka z Augsburgu. Takový sňatek byl tehdy sice církevně možný, avšak společensky odsuzovaný.
Filipína žila v úkrytu na hradě Ambras, který byl na ni přepsán. Ze šťastného manželství s Ferdinandem II. vzešly celkem čtyři děti, které však byly vyloučeny z habsburského nástupnictví. Papež manžele zprostil povinnosti utajovat své manželství tím, že jejich nejstaršího syna Andrease vysvětil na kardinála.
Filipina se věnovala především nemocným, kterým dokázala pomoci svou znalostí léčivých bylin. Ůdajně se také ráda zdokonalovala v domácím vaření a dokonce (spolu)napsala kuchařku.
Wellness v 16. století
Pompézní lázeňský areál paláce nebyl jen místem odpočinku. Společenským rituálem bylo i koupání ve vaně: koupajícím se podávalo jídlo a pití, a tak uběhlo i několik hodin. Sloužilo to také jako vítaná příležitost zahlédnout nahá těla – v tehdejčších prudérních dobách neobvyklé.
Lázně Filipíny Welserové byly na svou dobu mimořádně luxusní. Koupání bylo nedílnou součástí každodenního života vévodkyně. Bazén hluboký 1,60 metru bylo možné vyhřívat nejen kamny, ale také horkými kameny. Do vody se přidávaly bylinky, které byly vévodkyní milovanou vášní a zároveň měly léčivé účinky.
Právě zde ve vaně údajně Filipínin život skončil. Dodnes se traduje, že se její tchyně nikdy nesmířila s tím, že se její syn oženil s prostou ženou, a že smrt Filipíny nebyla přirozená.
Zahrady a umění na zámku Ambras
Nejčastější dotazy
Informace o ochraně klimatu
Cílem památkové ochrany je dlouhodobě uchovat a smysluplně využívat historické objekty. Jejich údržba a obnova – včetně hradů, zámků či památníků – pomáhá šetřit zdroje jako je stavební materiál a zároveň brání zastavování volné krajiny novou výstavbou.
Ochrana cenných historických staveb přispívá nejen k ochraně klimatu, ale i k zachování tradičních řemesel. Staré materiály a stavební techniky totiž vyžadují také staré znalosti a dovednosti.
Dostupnost a inkluze v oblasti umění a kultury posilují sociální udržitelnost a podporují ohleduplné soužití.