Franz Liszt
Život výjimečného hudebníka

Franz Liszt se narodil v raidingském Burgenlandu, tehdy součásti Uherského království, jako syn hudebníka ve službách knížete Esterházyho. Už od útlého věku byl podporován v hudbě. Ve věku devíti let vystoupil poprvé na veřejnosti, ve dvanácti letech studoval u Carla Czernyho a Antonia Salieriho ve Vídni. Brzy si v Paříži vysloužil přezdívku „le petit Litz“ – zázračné dítě s neobyčejnou jevištní přítomností.

Liszt se stal superhvězdou 19. století. Jeho expresivní hra, charismatický projev a technická zručnost ovlivnily podobu moderního koncertního umění. Jako skladatel byl průkopníkem – pomocí symfonických básní, virtuózních etud, duchovní hudby a orchestrálních děl neustále posouval hranice hudebního umění. Více než 800 skladeb svědčí o jeho nevyčerpatelné kreativitě, mezi nimiž jsou slavné „Maďarské rapsodie“, Klavírní koncert č. 1, díla s literárními odkazy jako „Faustova symfonie“ nebo „Danteho symfonie“ a rozsáhlé duchovní pozdní dílo.

Liszt nebyl jen hudebním inovátorem, ale také člověkem hlubokého zájmu o kulturu, jazykově nadaným a duchovně založeným. Četl filozofii, korespondoval s literáty jako Victor Hugo, George Sand či Heinrich Heine a několikrát uvažoval o kněžském povolání. Od roku 1865 se veřejně objevoval jako abbé v černém hábitu a věnoval se zejména církevní hudbě, například „Maďarské korunovační mši“. Jeho životní štace zahrnovaly Vídeň, Paříž, Ženevu, Weimar, Řím a Budapešť. Kromě hudby byl jeho osobní život plný afér, skandálů, cest, nemocí, rozchodů i hlubokých přátelství.

Franz Liszt zemřel v roce 1886 v Bayreuthu na zápal plic. Zanechal po sobě mnohem víc než jen hudební odkaz – byl výjimečnou osobností jako umělec, myslitel i člověk. Vizionář, který nejenže revolucionalizoval klavírní hudbu, ale ovlivňuje evropský hudební život dodnes.