Josef Hoffmann
Architekt a designér secese a spoluzakladatel Wiener Werkstätte
Josef Hoffmann byl vizionářský architekt a designér, který zásadně ovlivnil pojem „Gesamtkunstwerk“ – celistvé umělecké dílo, v němž se spojují různé umělecké formy, jako architektura, design, hudba a řemeslo, do harmonického a jednotného celku. Každý detail byl navržen v souladu s celkovým konceptem.
Hoffmann usiloval o to, aby se umění stalo součástí každodenního života. Jako spoluzakladatel Wiener Werkstätte tuto vizi realizoval tím, že navrhoval estetické i funkční předměty denní potřeby. Jeho návrhy svědčí o důsledném důrazu na detail – od architektury a zahradního designu až po módu, nádobí a příbory. Jeho podpora řemeslné výroby a působení jako pedagog ovlivnily celé generace a učinily z něj průkopníka moderního designu v Rakousku.
Celková umělecká díla Josefa Hoffmanna
Josef Hoffmann
Josef Hoffmann se narodil v roce 1870 v Pirnici na Moravě (dnešní Česká republika). Byla to doba průmyslové revoluce, která s sebou přinesla jak pozitivní, tak i negativní společenské a sociální důsledky – nedostatek bytů ve městech, dětskou práci, bídu mas a znečištění životního prostředí.
Když Josef Hoffmann v roce 1892 nastoupil ke studiu architektury na Akademii výtvarných umění ve Vídni, byl již tehdy inspirován anglickým a skotským uměleckým hnutím Arts & Crafts, které usilovalo o propojení umění se všemi oblastmi každodenního života. Krásné a funkční předměty denní potřeby měly zpříjemnit a estetizovat každodenní realitu i pro širší vrstvy společnosti. Mladý Hoffmann a jeho okruh přátel byli přesvědčeni, že umění může dokonce „léčit“ lidskou duši.
Tvoření bez hranic
Josef Hoffmann sdílel své názory s výjimečným vídeňským architektem Otto Wagnerem, jehož byl studentem na Akademii. Oba věřili, že role architekta nespočívá pouze v navrhování staveb. Architekt by měl být zároveň designérem a vytvářet harmonický celek až do posledního detailu. Tohoto přesvědčení se Hoffmann držel po celý svůj život.
Žádný úkol pro něj nebyl příliš velký – ani příliš malý. K jeho architektonickým mistrovským dílům patří sanatorium Westend v Purkersdorfu u Vídně nebo Palác Stoclet v Bruselu (dnes památka UNESCO), jejichž interiéry i zahrady navrhl do posledního detailu osobně. Zašel dokonce tak daleko, že se zamýšlel nad šatníkem paní domu. Podle něj totiž při slavnostním otevření bruselského paláce její oděv nekorespondoval s celkovým dojmem – rozhodl se tedy, že se v budoucnu bude více věnovat i módnímu designu. Vše dokonale promyšlené – opravdové Gesamtkunstwerk (celkové umělecké dílo).
Josefa Hoffmanna zažít ve Vídni
design, řemeslo, inovace
Aby bylo možné vyrábět a prodávat umělecky zpracované užitné předměty, bylo nutné vytvořit organizovanou strukturu. V roce 1897 se avantgardní umělecký okruh – Gustav Klimt, Koloman Moser, Joseph Maria Olbrich, Carl Moll, Josef Hoffmann a další – spojil ve Vídeňské secese jako protiopatření vůči zavedeným umělcům.
Josef Hoffmann a jeho přítel Koloman Moser založili s finanční podporou průmyslníka Fritze Waerndorfera Vídeňskou dílnu (Wiener Werkstätte). Logo Vídeňské dílny WW symbolizovalo kvalitu, jednoduché formy a eleganci v každodenním životě. Josef Hoffmanna lze nazvat průkopníkem dnešního „corporate designu“, protože mu byla idea celkového uměleckého díla velmi blízká. Sám vytvořil nespočet návrhů užitných a dekorativních předmětů, které dodnes vyrábějí firmy jako manufaktura porcelánu Augarten.
Téměř 30 let – od roku 1903 do roku 1932 – byla tato produkční komunita umělců a řemeslníků jedinečnou firmou v celé Evropě.
Motto Wiener Werkstätte:
„Raději deset dní pracovat na jednom předmětu, než vyrobit deset předmětů za jeden den.“
Celodenní prohlídka po stopách Josefa Hoffmanna ve Vídni
Udržitelnost v tradicích
Kreativní skupina Vídeňské dílny vyráběla díky tradičním řemeslným technikám ve spojení s moderními návrhy esteticky dokonalé produkty. Cílem bylo odejít od průmyslové masové výroby. Tento trend dnes zažívá znovuzrození díky touze po udržitelnosti a ruční práci.
Péče o tradice a zvyky v Rakousku je úzce spjata s udržitelností. Tradice jako alpské sestupy do údolí (Almabtriebe), lidové slavnosti a regionální řemesla svědčí o hlubokém respektu k přírodě a zdrojům.
Nehmotné kulturní dědictví oceňuje tradiční rituály, zvyky a řemeslné dovednosti, které se předávají z generace na generaci. Kdo jako návštěvník zažije tyto tradice, pronikne do rakouské kultury – a to posiluje místní identitu.