Thomas Bernhard
Silová místa svéhlavého myslitele
Thomas Bernhard, nepřístupný a komplikovaný – byl nelítostným literárním zrcadlem rakouské společnosti. S přesností a ostrostí pitval rakouskou duši. Opakující se nenávistné tirády povýšil na umění – vášnivě nadával, všude viděl idioty, lži a nacisty. Jeho postoj vyvolával rozruch, skandály v Rakousku i mezinárodní ohlas. Jeho divadelní hra Heldenplatz vešla do dějin jako „největší divadelní skandál druhé republiky“.
Premiéra se konala 4. listopadu 1988 v Wiener Burgtheater. Thomas Bernhard byl krátce před svou smrtí osobně přítomen.
Oblíbená místa Thomase Bernharda v přírodě a ve městě
Vídeňská kavárna
Oblíbené místo Thomase Bernharda
Hanění Rakouska, „pošpinění hnízda“, je jen polovinou pravdy o kontroverzním spisovateli. Existoval i mírumilovný Thomas Bernhard. Když například pracoval na svých divadelních hrách, románech a povídkách ve své oblíbené kavárně Bräunerhof v centru Vídně. Číšníci zde stále zdraví „vážená paní, vážený pane“. Koule svítidel, obdélníkové kamenné stolové desky, dřevěné židle a čalouněné lavice dělají z prostoru téměř obývací pokoj.
Někteří hosté schovávají hlavy za stránky mezinárodních novin – tehdy i dnes. Věrnou společnicí je vídeňská melange, možná jablečný závin. Klasická vídeňská kavárenská kultura. Lidé jsou zde nerušeni, nic je neodvádí od podstaty. To oceňovali i umělci z různých kruhů, kteří rádi navštěvovali Bräunerhof.
Uměleckohistorické muzeum Vídeň
Inspirativní místo Thomase Bernharda
Thomas Bernhard nepotřeboval mnoho, aby se cítil dobře. Ve vídeňském Uměleckohistorickém muzeu mu stačila lavička před obrazem Portrét starce s bílým vousem. Namaloval ho kolem roku 1570 Tintoretto a objevuje se i v Bernhardově románu Alte Meister (Staří mistři). Kritický hudební kritik Reger zde více než 30 let pravidelně navštěvuje toto muzeum. Od jedenácti do půl druhé si prohlíží portrét starého muže a zamýšlí se nad směšností umění, života obecně a zvlášť života v Rakousku.
Domovy jako osobní sídla
Bernhardova místa ústraní
Útočiště byla pro Thomase Bernharda zásadní. Jako „vážený host“ pravidelně jedl v hostinci Klinger v Gaspoltshofenu v hornorakouském regionu Hausruckviertel. Kulturním vrcholem byla polévka s nudlemi – zmíněná v divadelní hře Der Theatermacher.
Tři domy sloužily Bernhardovi jako útočiště. Pečlivě renovoval již zchátralý čtyřkřídlý dvůr ze 14. století v Ohlsdorfu v Traunviertelu: „Objekt je staletý, leží pod horou Höllengebirge v oblasti, kterou jsem vždy považoval za svou úzkou vlast,“ napsal Bernhard. S rostoucí slávou ho však navštěvovali zvědavci, proto koupil také „Krucku“ u Gmundenu u jezera Traunsee – starý dobře ukrytý statek. Krátce poté přikoupil dům Quirchtenhaus v Ottnangu u Wolfseggu v Hausruckviertelu.
Příroda a procházky
Bernhardova láska k chození
Kvůli plicní nemoci byl na velkou fyzickou námahu Bernhard příliš slabý, ale rád chodil. Jít krok za krokem bylo také ústředním motivem jeho děl. Jeho postavy chodí, aby myslely, a myslí, aby chodily. Tento princip maximálně rozvinul v povídce Gehen (Chůze).
Kdo chce doslova jít Bernhardovými stopami, měl by se vydat pěšky: například na jeho oblíbenou trasu, po které chodil během pobytu v Grafenhofu v Salzburger Pongau. Cesta je dlouhá asi pět kilometrů a dnes ji lemují informační tabule o nejdůležitějších bodech spisovatelova života. Také v hornorakouském Ohlsdorfu existuje okružní trasa, kde lze poznat krajinu, která Bernharda inspirovala a často se objevuje v jeho dílech. Nejde o „turistiku po stopách“, ale o zážitek Bernhardovy filozofie „chození a přemýšlení“.