Egon Schiele
Malíř expresionismu
Prvním velkým motivem malého Egona byly vlaky. Jako syn přednosty stanice vyrůstal doslova obklopen světem železnice. Rodina žila přímo nad nádražím v Tullnu, a tak mohl malý chlapec celé hodiny pozorovat vlaky z okna a neúnavně je kreslit. Již od útlého věku bylo kreslení a malování jeho nejoblíbenější činností.
Ve dvanácti letech nastoupil na gymnázium v Klosterneuburgu. Naštěstí zde potkal učitele kreslení Ludwiga Karla Straucha, který v něm rozpoznal výjimečný talent a plně ho podporoval. Klosterneuburg měl tehdy velmi živou uměleckou scénu a díky Strauchovi mohl Schiele proniknout do nového světa, navázat kontakty a začít si budovat vlastní cestu. Právě v letech 1902 až 1906 se v něm zformovalo rozhodnutí stát se malířem.
V šestnácti letech odešel Egon Schiele do Vídně, kde začal studovat na Akademii výtvarných umění. Tradiční, konzervativní výuka ho však brzy začala nudit a ani jeho tehdejší profesor Christian Griepenkerl nebyl z mladého studenta nadšený. Po třech letech proto Akademii opustil a společně s několika kolegy založil progresivní uměleckou skupinu „Neukunstgruppe“.
Právě ve Vídni došlo k nejzásadnějším setkáním jeho života: poznal zde svého vzoru Gustava Klimta, svou múzu a životní přítelkyni Wally Neuzil a také budoucí manželku Edith Harms.
Egon Schiele zemřel v roce 1918 ve věku pouhých 28 let ve Vídni během epidemie španělské chřipky. I přesto po sobě zanechal rozsáhlé a výjimečné dílo, které zůstává nadčasové a hluboce působivé.
Díla Egona Schieleho dnes dosahují rekordních částek na světových aukcích.
Nejvyšší vydražená cena za Schieleho obraz byla 27,6 milionu eur – dosažená v aukční síni Sotheby’s v Londýně. Nešlo přitom o jeho slavné akty, ale o krajinomalbu – důkaz, že jeho tvorba má nadčasovou hodnotu i mimo ikonické portréty.
Egon Schiele ze všech úhlů pohledu
Egon Schiele se narodil v roce 1890 v Tullnu nad Dunajem – v malebném regionu s vinicemi, cibulovitými kostelními věžemi a barokními kláštery. Tato idyla se však v jeho díle téměř neodráží.
Naopak – mnoho jeho krajin působí melancholicky, někdy až znepokojivě. Možná v nich zpracovával bolest ze ztráty otce, který zemřel, když byl Schiele ještě chlapec. Možná se vědomě snažil narušit očekávání spojená s tradiční krajinomalbou. Často zachycuje úzké řady domů, klikaté uličky, břehy řek nebo lesy – bez lidí, tiše, občas s nádechem temnoty.
Tyto krajiny dodávají jeho dílu výjimečnou hloubku. Schiele se při tvorbě vždy rozhodoval: buď postava, nebo krajina – nikdy obojí. Právě tato radikální volba dělá jeho obrazy tak jedinečnými.
Jeho zobrazení lidského těla jsou často malována zářivými barvami, odvážně a izolovaně – postavy obvykle stojí samostatně na neutrálním pozadí. Schiele často pracoval skicovitě a soustředil se především na kontury.
Vídeň moderny byla obdobím kulturní proměny: společnost se postupně zbavovala měšťácké pruderie a usilovala o osvobození od morálních konvencí. Právě v této době napsal Sigmund Freud své slavné „Tři pojednání k teorii sexuality“ – a Egon Schiele v této nabité atmosféře rozvinul svůj jedinečný expresionistický styl.
Svými výjevy sexuality se stal jedním z nejprovokativnějších umělců své doby. V roce 1912 napsal deník Neue Presse: „Jeho zvrácenosti patří k nejodpornějším věcem, jaké kdy byly ve Vídni k vidění.“ Schielovy groteskní postavy a akty – mužské i ženské – šokovaly. Přesto byl o hodnotě své tvorby hluboce přesvědčen:
„I erotické umělecké dílo má svou svatost.“
V průběhu svého života si Egon Schiele opakovaně vybíral za místo pobytu menší města – nejprve Český Krumlov a později Neulengbach v oblasti Vídeňského lesa (Dolní Rakousko).
Vídeňský les je – tehdy i dnes – regionem s mírně zvlněnými kopci, zalesněnými svahy a poklidnými obcemi uprostřed zeleně, a přitom jen nedaleko Vídně. Tato kombinace klidu a dostupnosti pravděpodobně oslovila i Schieleho, který zde hledal vyšší kvalitu života. V této krajině se mohl stáhnout do ústraní, vnímat přírodu a nerušeně tvořit daleko od ruchu velkoměsta.
Právě v tomto období vznikla řada jeho významných děl – například Poustevníci, Krajina s havrany nebo Truchlící žena. Maloval však i silně expresivní krajiny a portréty stromů, jako například Podzimní strom v pohyblivém vzduchu.
Po stopách Egona Schieleho
2 místa, která Egona Schieleho formovala – a dodnes žijí:
Stein an der Donau bei Krems: Egon Schiele navštívil Wachau několikrát – a právě zde vznikla řada studií Stein an der Donau.
Klášter Klosterneuburg: V letech 1906 až 1908 zde Schiele vytvořil několik olejomaleb inspirovaných místními motivy, jako například Klášterní truhlářství, 1907.