Španělská jezdecká škola
Jezdecké umění světové úrovně

Od 1. prosince 2022 stojí v čele Španělské jezdecké školy ve Vídni a hřebčína lipicánů ve štýrském Piberu ředitel Dr. Alfred Hudler. Jeho úkolem je zajistit rovnováhu mezi tradicí, kvalitním životem koní a ekonomickou udržitelností instituce.

Španělská jezdecká škola vznikla v 16. století za vlády Habsburků. Základy položili vládci Ferdinand I. a Maxmilián II., přičemž rok 1565, kdy byla ve Vídni postavena budova zvaná Stallburg, se považuje za oficiální rok založení. Chov lipicánů započal v roce 1580 založením dvorního hřebčína Lipica. Nelze tak mluvit o jediném zakladateli – šlo o souhru více panovníků a historického vývoje.

Španělská jezdecká škola sídlí v křídle Michaelertrakt palácového komplexu Hofburg, přímo v historickém centru Vídně. Je snadno dostupná a jen pár minut chůze od katedrály sv. Štěpána (Stephandom).

Název „Španělská jezdecká škola“ odkazuje na původ koní, kteří se v 16. století ocitli na vídeňském dvoře. Za vlády Ferdinanda I., který vyrůstal ve Španělsku, byli do Vídně poprvé přivezeni koně z Andalusie.

Habsburkové tehdy vládli Španělsku, Neapoli a Rakousku a podporovali kulturní výměnu v rámci své říše. Jezdecké tradice ze Španělska byly převzaty a dále rozvíjeny v kombinaci s rakouskou tradicí chovu koní. Už Maxmilián II., Ferdinandův syn, zahájil v roce 1562 cílený chov španělských koní v Rakousku.

Již tehdy se hovořilo o „španělském jízdním sále“ nebo „španělské jízdárně“ – názvy odkazují na iberský původ koní. I když se prosadili výhradně lipicáni, jejichž linie sahají ke španělským, arabským a berberským koním, historický název se zachoval dodnes.

V zimní jízdárně můžete pozorovat kaprioly, školní čtverylku, pas de deux a práci na dlouhých otěžích – a to vše za doprovodu hudby. Na výběr jsou tři délky vystoupení: 45, 70 nebo 90 minut.

Je dlouholetou tradicí, že se ve Španělské jezdecké škole chová alespoň jeden hnědý hřebec – jako talisman pro štěstí. Tento zvyk vychází ze starých pověr a tradic. Jelikož se lipicáni rodí tmaví a svou bílou barvu získávají až později, připomíná tmavý hřebec původní zbarvení plemene. Je tak připomínkou historie, zároveň symbolicky zaručuje štěstí škole i samotným koním.

Bílé zbarvení se prosadilo až koncem 18. století, a to na základě tehdejších chovatelských představ o kráse. Geneticky dominuje, a tak jsou dnes tmaví lipicáni vzácnou výjimkou.

Koně, kteří při odborném hodnocení nejsou vybráni k výcviku v jezdecké škole, jsou nabídnuti k prodeji – i s vybranými chovnými a mladými koňmi, kteří již prošli základním výcvikem.