Tradiční rakouský kroj
O lásce a historii kožených kalhot, dirndlů a jankerů
K celosvětovému rozšíření povědomí o tradičním rakouském kroji výrazně přispěla různá média, především film a hudba. Jedním z nejznámějších příkladů je film „The Sound of Music“, který vypráví příběh zpívající rodiny Trappových v Salcburku.
Tradiční rakouský kroj je však mnohem víc než jen filmová rekvizita nebo alpské klišé. Láska k dirndlům a lederhosen je v mnoha oblastech hluboce zakořeněná a je odrazem regionální identity, místní komunity a živého kulturního dědictví. Dirndl je autentickým vyjádřením tradice a originality. V minulosti odrážel kroj povolání, společenský status i majetkové poměry svého nositele. Dnes se dirndly a lederhosen oblékají nejen při slavnostních příležitostech, ale i v běžném životě. Podobně jako v minulosti slouží jako pracovní oděv například v zemědělství, pohostinství či hotelnictví.
Dirndl a lederhosen: životní styl, který baví
Jak se kroje vyvíjely?
Slovo „Tracht“ pochází ze staroněmeckého výrazu „Draht(a)“, který označoval jak pracovní oděv dřevorubců, tak i reprezentativní oblečení vyšších vrstev. Pro pracující obyvatelstvo měl tradiční kroj především dvě klíčové funkce, musel být praktický a vhodný pro každodenní nošení. Tkanina používaná na dirndl byla zpravidla levná a dostupná, nejčastěji šlo o vlnu nebo len. Naproti tomu privilegované vrstvy si mohly dovolit luxusnější materiály, jako bylo hedvábí, bavlna či jiné jemné tkaniny. Muži nosili dirndl při práci v lese nebo na lovu, který mimochodem až do 20. století zůstával výsadou šlechty.
V polovině 19. století objevila aristokracie a měšťanstvo kouzlo letních dovolených – a spolu s nimi i tradiční kroj. Nadšení pro tuto módu sdílel dokonce i císař František Josef I., který s oblibou nosil kalhoty typu lederhosen. Speciálně pro něj vytvořil salcburský výrobce tradičních krojů Jahn-Markl jedinečný odstín černé barvy „Altschwarz“.
Místa, kde řemeslo ožívá: regiony a jejich tradiční kroje
Originály tradiční výroby
Barva kroje prozradí, o jaký region se jedná.
Co jste vždy chtěli vědět...
Pokud jde o lederhosen, platí většinou pravidlo: raději neprat. Na rozdíl od dirndlů jsou „známky opotřebení“ přirozenou součástí jejich charakteru – právě ty dodávají lederhosen jedinečnost a autenticitu.
Teprve lehká „zašmudlanost“ – patina, ošoupaná místa či drobné skvrny – promění lederhosen v opravdový originál. Takový vzhled ovšem nevznikne přes noc, vyvíjí se postupně, s každým nošením. Pokud však kůže příliš ztvrdne, je na místě odborné čištění.
Co jste vždy chtěli vědět...
Odpověď zní: ano. Koneckonců, to, jak se zavazuje mašle zástěry dirndlu, by nemělo být ponecháno náhodě. Prozrazuje totiž něco o jeho majitelce:
Mašle vlevo: svobodná, volná a nezadaná
Pokud si žena uváže mašli vlevo, znamená to, že je svobodná a nemá vážný vztah. Možná odtud pochází slovo „anbandeln“, tedy „někoho sbalit“. Je to proto, že ženy, které nosí mašli vlevo, přiznávají, že jsou otevřené nové známosti.
Mašle vpravo: zamilovaná, zasnoubená, vdaná
Pokud je mašle uvázaná vpravo, žena je již zasnoubená.
Mašle vzadu: smutek
Pokud si žena zaváže mašli vzadu na zádech , znamená to, že je ovdověla.
Nehmotné kulturní dědictví UNESCO: tradiční řemesla
Klimaschutz-Info
Péče o zvyky a tradice v Rakousku je úzce propojena s udržitelností. Tradiční slavnosti, vyhánění dobytka nebo regionální řemesla odrážejí hluboký respekt k přírodě a přírodním zdrojům. Tyto zvyklosti posilují vztah k místní krajině, podporují porozumění flóře i fauně a přispívají k rozvoji environmentálního povědomí.
Zvyky a tradice přispívají i k sociální udržitelnosti – tradiční slavnosti, jako je stavění májky, velikonoční slavnosti či vánoční zvyky posilují pocit sounáležitosti a společnou odpovědnost za péči o region. Nehmotné kulturní dědictví zahrnuje rituály, obyčeje a řemesla, která se předávají z generace na generaci. Návštěvníci, kteří se s těmito tradicemi setkají, se ponoří do rakouské kultury – a do samotného rakouského způsobu života.