Žít jako císař

Bad Ischl ovlivnil celý život císaře Františka Josefa. I za svůj život pravděpodobně vděčí městu na řece Traun, jelikož po mnoha potratech hledali jeho bezdětní rodiče štěstí v léčivé slaných vodách Ischlu, brzy poté se narodil právě František Josef. Císařem oblíbená letní sídla se brzy stala oblíbenými letovisky. Císaře totiž nedlouho poté napodobovali mnozí občané: nejprve vysoká šlechta, pak bohatí průmysloví magnáti a nakonec střední vrstvy. Vznikaly hotely, vily, kavárny, kasina a promenády, kam se sjížděly rakouské celebrity a návštěvníci z celé Evropy. Také mnoho umělců objevilo kouzlo letní rekreace na venkově.

Franz Lehár, Johann Strauss, Robert Stolz a Franz Werfel rádi pobývali v Ischlu, Johanna Brahmse přitahovalo jezero Altaussee, zatímco Gustav Klimt hledal klid a inspiraci na břehu jezera Attersee. Neméně oblíbený byl i Semmering a městečka Payerbach a Reichenau ve Vídeňských Alpách, vzdálená jen hodinu jízdy vlakem od hlavního města.

Na všech těchto místech je dodnes cítit uvolněná atmosféra letního útočiště a císařská prestiž minulosti. Hotely, které byly v té době postaveny, patřily k nejexkluzivnějším v Evropě a dodnes vypadají jako císařské zámky. Tehdejší turisté přece nechtěli být horší než jejich velký vzor a chtěli také trávit dovolenou jako jejich císař.

• Ansapanier (Einserpanier): nejlepší kusy oblečení, nedělní oděv
• Flohdackn: pes
• Friedhofsjodler: kašel
• Gugaschecken: pihy
• Harmonika: peněženka číšníků
• Herzkasperl: infarkt
• Holler: nesmysl
• Kramuri: nepořádek
• leiwand: prvotřídní, nejlepší
• Ohrwaschlkaktus: osoba s odstávajícíma ušima

• Ozwickter (Abgezwickter): malý člověk
• Reiseachterl: poslední sklenka vína před odchodem
• Reparaturseidl: první sklenice piva po kocovině
• Schlawiner: nestálý, nespolehlivý typ
• Zwutschkerl: človíček, dítě

• anbandeln: flirtovat, dvořit se
• Busserl: polibek
• Goscherl: něžný pojem pro ústa
• Gschpusi: známost, flirt
• Gschwuf: přítel, stálý partner
• Habschi: milenec
• Herzibinki: miláček
• menschanarrisch: milovaný
• Pantscherl: milostný poměr, aféra
• Pariser: kondom

Přestože již císař Rakousku nevládne více než 100 let, jeho majestát se dodnes objevuje na rtech Rakušanů:
Když v Rakousku svítí svítí slunce, panuje "císařské počasí", když je něco opravdu úžasné, lidé to komentují slovy "Servas Kaiser!" a i ve vídeňské kuchyni jsou císařská jídla obsahující "Kaiser" ve svém názvu všudypřítomná. například Kaiserschmarren (císařský trhanec), Kaiserfleisch (císařské vepřové maso), Kaiserschnitzel (císařský řízek), Kaisersemmel (kaiserka), Kaisermelange (císařský kávový nápoj s koňakem) nebo Kaiserbirn (císařská hruška - ve významu ovoce i likéru) atd.

Přídavné jméno "císařský" lze v Rakousku používá jako synonymum slova vynikající. V hovorové řeči se vlivným osobám veřejného života přisuzují nejvyšší šlechtické tituly: od "Landesfürst" (zemský hejtman) přes "Ortskaiser" (doslovně obecní císař, ve významu starosta) až po pozice jako "Immobilienkaiser" (kacléř nemovitostí, ve významu realitní makléř).

Každý, kdo poprvé přijede do Vídně, bude překvapen místní zdvořilostí, která je stále poměrně běžnou záležitostí. Podržet dámám dveře nebo jim pomoci do kabátu je pro mnoho Vídeňanů přirozenou povinností. Vídeňané také rádi používají zdvořilostní polibek ruky nebo oslovení "Gnädige Frau", čili madam. Mnohé z těchto téměř zastaralých, ale uctivých frází, pocházejí z císařských dob, kdy byl běžný lid vrstvou poddaných a služba byla považována za nejvyšší ctnost. Jen tak lze pochopit, proč se Vídeňané zdraví "Habe d'Ehre" (má úcta) a loučí se "Gschamsterdiener" (nejposlušnější sluha). Vídeňský šarm je však ohroženým jevem. Ti, kteří ho chtějí zažít, by měli navštívit osvědčené kavárny, jako je Café Landtmann nebo Café Central. Číšníci zde stále ovládají pravou etiketu, stejně tak umění přejít z vídeňského šarmu k typickému vídeňskému humoru. Ale pozor - komu se je podaří urazit, může rychle pocítit vídeňský hněv.

Značný apetit císaře Františka Josefa I. byl veřejně známý. Obzvlášť když šlo o jeho oblíbené jídlo, Tafelspitz, neměl císař žádné zábrany. Na hovězí kýtě vařené v polévce si pochutnával s pažitkovou omáčkou, jablečným křenem, houskovým křenem, orestovanými bramborami a trochou vařené zeleniny. A jedl takovou rychlostí, že ostatní u stolu neveřili vlastním očím. Stolování muselo skončit hned, jakmile císař dojedl, mnozí se proto vyrazili nasytit do nedalekého Sacheru. Tam se guláš podával i v době, kdy už byla kuchyně zavřená. "Gulášek" je stále k dostání ve vídeňských restauracích v kteroukoli denní či noční dobu. Také císař dokázal ocenit maďarský guláš z hovězího masa se značným množstvím papriky a cibule. Protože císař vstával v půl čtvrté ráno, rád překlenoval dlouhou dobu mezi snídaní a obědem rychlými pokrmy. Nejraději měl, poměrně překvapivě, frankfurtský Würstel, který oceňoval především pro jeho stravitelnost a nadýchanou konzistenci.

K snídani si císař dával brzy ráno dva až tři kousky bábovky. Původ podivného názvu této krásně tvarované a chutné dobroty zvané "Gugelhupf" je stále záhadou. "Gugel" by mohlo být odvozeno od stejnojmenného šátku, který nosily trhovkyně, a "Hupf" pramení ve slovese hüpfen (poskakovat), což může mít spojitost s vykynutým droždím. Káva "Kaisermelange" zase sloužila jako císařova vzpruha. Malá káva se smíchá se žloutkem a dvěma lžičkami medu.

Úspěch vídeňské cukrařiny je jistě dán i tím, že i císař František Josef miloval jednoduché pečivo z vajec, mouky, mléka a trochy cukru, mezi které patřil i nadýchaný trhanec "Kaiserschmarren". O vzniku tototo pokrmu se traduje mnoho anekdot. Zda to bylo kvůli nepovedené roztrhané omeletě, nebo kvůli "Sisiiným" problémům se zuby, se asi nikdy úplně neobjasní.