Od kláštera Ardagger k zámku Neubruck

Není divu, že si Barthl jezdí pro mošt do Ardagger v oblasti Mostviertel. Tady se totiž lisuje v Evropě jedinečný kvalitní mošt, který se až z 90 procent skládá z hrušek. Okolo 300 druhů nabízí různé chuťové variace, například odrůdy hrušek zvané Speckbirne, Pichlbirne nebo Knollbirne, které rostou podél 200 km dlouhé moštové cesty Moststraße a můžete je objevit během příjemné cyklistické projížďky. Když se zastavíte na posilnění u moštárny, brzy zjistíte, že se při pití moštu připíjí se slovy „G’sundheit“ (Na zdraví). Na to byste měli odpovědět „Sollst leben“ (Ať žije). Pokud si však hrušky raději vychutnáte v jiné tekuté podobě, můžete si vybrat mezi moštovým šumivým vínem, octem nebo likérem. Ochutnávky se konají například v MostBirnHaus v klášteře Ardagger nebo v „Mostelleria“ v Oed-Öhling.

V jižním Waldviertel mezi Dunajem a Šumavou se nachází tento jedinečný zámek s výrazným rondelem. Mezi prastarým zdivem (nejstarší část pochází ze 13. století) si můžete báječně odpočinout od kola a ponořit se do dávné historie. Dozvíte se o osudech jednotlivých zámeckých pánů i mnoho dalších příběhů, jako například ten, že zámek byl původně postaven jako vodní hrad. Zvláštní pozornost je tu ale věnována i historii práva. Tímto tématem se na začátku roku 2017 bude zabývat také samostatná zemská výstava „Alles, was Recht ist“. Otázka, jak by měli lidé spolu žít, nás koneckonců nezajímá pouze dnes. Lámali si nad ní hlavu již první obyvatelé zámku.

Co je v boxu „pérová váha“, to je u vinařů „pérová hra“ neboli „Federspiel“. V obou případech se jedná o váhovou kategorii, tu druhou však najdete pouze ve Wachau. Pečeť kvality zaručuje výlučně regionální víno a označuje obsah alkoholu. Tato vína můžete ochutnat například ve vinařství „Hof in der Lauben“ Thomase Gritsche ve Spitz. Jeho tradiční výroba o velikosti sedmi hektarů byla uvedena v listinách již v roce 1248 a je to nejvyšší a nejstrmější vinice ve Wachau. Břidlicové podlahy se dobře hodí pro odrůdy Veltlínského a Ryzlinku, které jsou u Gritsche elegantní a plné života. Proč byste se tedy v zahradní restauraci neposadili a nevychutnali si „Steinfeder“? Jméno pochází od druhu trávy kavyl, která se mírně vlní v letním vánku vedle révy a vzhledem připomíná ptačí pírka. Málokterá přestávka mezi jízdou na kole je tak příjemná.

Ne vždy záleží na velikosti! To je pravda, Willendorfská venuše s pouhými jedenácti centimetry je totiž pravděpodobně nejvýznamnějším archeologickým nálezem v Rakousku. Tato 25 000 let stará vápencová dáma byla nalezena roku 1908 v průběhu stavebních prací na Dunajské pobřežní dráze. Je známá především pro svou smyslnou postavu a typické „kudrny“. I když je venuše v současnosti vystavena ve vídeňském přírodovědeckém muzeu, cyklisté se vztahem ke kultuře mohou i přesto najít její stopy ve Willendorfu, a to v muzeu nebo na místě nálezu, kde se tyčí Venušina nadrozměrná skulptura. Tam si pro zábavu můžete představit, jak mohl vypadat život ve starší době kamenné a pak se posadit na kolo a s klidem se na něm vydat směrem do budoucnosti. 
 

„Veni, vidi, vici“ – Caesarův známý výrok by mohl zrovna tak pocházet od Umberta Eca. Proč? Tento italský spisovatel přijel do města Melk, prohlédl si tu působivý klášterní palác a získal si srdce čtenářů svým dílem „Jméno růže“, ve kterém se inspiroval řádem benediktinů. Není divu, protože když žlutý impozantní klášter září ve večerním slunci, okouzlí vás už zdálky. Uvnitř se však také nachází mnoho překvapivých věcí. Klášterní knihovna s překrásnými stropními freskami ukrývá více než 100 000 knih z oborů teologie, filozofie, právní vědy a medicíny. To vše je cenným dědictvím řádu založeného roku 1089. Návštěva tohoto světového kulturního dědictví UNESCO je obohacením každé cyklistické projížďky a možná, že vás samotné také bude inspirovat k novým nápadům.

Andreas Töpper nikdy nepatřil do starého železa! Právě naopak - tento činorodý obchodník vytvořil roku 1817 v Scheibbs nejmodernější válcovnu železa v Evropě, kterou úspěšně řídil až do pokročilého věku 86 let. Závod zaměstnával 800 pracovníků, o které se Töpper velmi angažovaně staral. Zřídil pro ně obytné domy, domovy důchodců a tzv. „Bruderlade“ pro zaměstnance v tíživé situaci. Když na kole projíždíte Scheibbs, ještě dnes pocítíte závan Töpperovy éry železa a oceli. Staré časy hospodářského vzestupu v oblasti „Eisenwurzen“ připomíná Töpperův most s železnými postavami svatých, vznešený zámek Töpperschloss a kaple Töpperkapelle.